Objevování pojmu Permakulturní design

V šestém semestru jsem se rozhodla věnovat tématu permakulturního designu. Toto téma mě zaujalo především proto, že propojuje ekologii, systémové myšlení a praktickou práci v krajině. Přestože se na první pohled může zdát vzdálené mému oboru Design informačních služeb, během studia jsem zjistila, že oba přístupy mají mnoho společného. Jak service design, tak permakulturní design začínají pozorováním prostředí, pochopením vztahů mezi jednotlivými prvky a hledáním dlouhodobě udržitelných řešení.

Mým cílem nebylo pouze nastudovat teorii, ale zároveň ji ověřit v praxi. Jako ideální příležitost se ukázala naše zahrada u chalupy v Kutné Hoře, kde jsme během letošního roku řešili rozsáhlou revitalizaci části pozemku. Právě zde jsem měla možnost sledovat dopady mimořádně suchého období a zároveň si vyzkoušet některé principy permakulturního plánování v reálném prostředí.

Studium permakulturního designu

Hlavním zdrojem mého studia byla příručka Jak na permakulturní design, která mě provedla základními principy permakulturního navrhování. Zaměřila jsem se zejména na práci s vodou, pozorování pozemku, zónování a výběr vhodných rostlin.

Při čtení mě zaujalo, že permakulturní design nezačíná samotnou realizací, ale dlouhodobým pozorováním. Autoři doporučují sledovat pohyb vody, oslunění, větrné podmínky i způsob využívání prostoru lidmi. Tento přístup mi byl velmi blízký, protože připomíná výzkumnou fázi v UX a service designu. Stejně jako nelze navrhnout kvalitní službu bez pochopení uživatelů, nelze navrhnout dobře fungující zahradu bez pochopení místa.

Postupně jsem si začala uvědomovat, že zahrada není soubor samostatných prvků, ale komplexní systém vztahů. To změnilo způsob, jakým jsem se na vlastní pozemek dívala.

Praktická část – revitalizace zahrady

Největší část mého učení probíhala přímo v terénu. Na zahradě jsme řešili přibližně 500 m² plochy zarostlé ostružiním. Od začátku jsme se rozhodli postupovat bez použití chemických prostředků.

Odstraňování ostružiníku probíhalo kombinací ruční práce a využití malotraktoru se zakladačem trávníku. Největší výzvou nebyla samotná nadzemní část rostlin, ale rozsáhlý kořenový systém. Práce mi ukázala, jak obtížné je napravovat dlouhodobě neřešený stav a jak důležité je přemýšlet o budoucím vývoji prostoru již při návrhu.

Po odstranění náletových porostů následovala příprava půdy a zakládání nového travního porostu. Vzhledem k extrémnímu suchu, které letošní rok provázelo, jsme věnovali velkou pozornost výběru osiva. Rozhodli jsme se kombinovat travní směs vhodnou do sušších podmínek s travinobylinnou směsí Rusalka určenou do polostínu. Cílem nebylo vytvořit dokonale uniformní anglický trávník, ale odolnější porost schopný lépe zvládat nedostatek vody a zároveň podporovat větší biodiverzitu.

Právě zde jsem si nejvíce uvědomila rozdíl mezi konvenčním přístupem a principy permakulturního designu. Místo otázky „Jak vytvořit krásný trávník?“ jsem si začala klást otázku „Jak vytvořit systém, který bude fungovat i za několik let při opakujících se obdobích sucha?“.

Hospodaření s vodou

Téma vody se nakonec stalo nejdůležitějším poznatkem celého projektu.

Během jara a začátku léta bylo velmi dobře vidět, jak rychle půda vysychá a jak náročné je udržet nově založené porosty bez pravidelných srážek. Zároveň jsem si uvědomila, že zalévání samo o sobě problém neřeší. Mnohem důležitější je schopnost vodu na pozemku zachytit a udržet.

Právě proto jsme začali připravovat realizaci záchytných nádrží na dešťovou vodu. Díky studiu permakulturních principů už toto řešení nevnímám pouze jako technické opatření, ale jako součást širšího systému hospodaření s vodou.

Překvapilo mě, jak zásadní roli voda hraje při plánování celé zahrady. Původně jsem očekávala, že nejvíce času budu věnovat rostlinám. Nakonec jsem zjistila, že návrh zahrady je do značné míry návrhem vodního režimu pozemku.

Návrh zón

Součástí projektu bylo také základní zónování zahrady. Vytvořila jsem návrh rozdělení prostoru na tři hlavní části:

• travnaté plochy určené pro běžné využití,

• plochy se směsí Rusalka podporující biodiverzitu a přirozenější charakter zahrady,

• pásy keřů a křovin, jejichž výsadbu plánujeme realizovat během září.

Tato práce mi pomohla lépe pochopit princip zónování, který je jedním ze základních nástrojů permakulturního designu. Zároveň jsem si uvědomila, že navrhování prostoru není jednorázová aktivita, ale dlouhodobý proces reagující na vývoj místa. O našem úspěchu je přesvědčen i zahradní ježek, který nás tu a tam zkontroloval při práci.

Reflexe

Studium permakulturního designu mi přineslo mnohem více než jen nové znalosti o zahradničení. Naučilo mě přemýšlet o krajině jako o systému a více vnímat souvislosti mezi vodou, půdou, vegetací a lidským využíváním prostoru.

Největším přínosem bylo propojení teorie s praktickou zkušeností. Extrémní sucho letošního roku, odstraňování ostružiníku na ploše přibližně 500 m² i zakládání nových porostů mi umožnily sledovat problémy, o kterých jsem do té doby četla pouze v odborných materiálech.

Zároveň jsem si uvědomila, že mnoho principů permakulturního designu lze přenést i do mého oboru. Pozorování, práce se systémem, hledání dlouhodobě udržitelných řešení a respekt k místnímu kontextu jsou hodnoty, které nacházím jak v permakulturním designu, tak v designu služeb.

Do budoucna bych se chtěla více věnovat tématu hospodaření s vodou, výběru odolných rostlin a postupné proměně zahrady směrem k udržitelnějšímu a pestřejšímu prostředí. První krok jsme již udělali a bude zajímavé sledovat, jak se navržený systém bude v dalších letech vyvíjet.

Vásledek našeho úsilí