Univerzitní hybridní hackaton

Celý první semestr nás provázela myšlenka na závěrečný hackaton. Jakou si vybereme designovou výzvu? Co se pokusíme změnit? Jaké designové metody na to použijeme? A dělám na výzvě, která mi dává největší smysl?

První definování výzvy probíhalo v rámci předmětu: Citlivost k důležitým otázkám dneška pod vedením Romana Hřebeckého. Vyzkoušeli jsme si, jak se taková Designová výzva tvoří. Dále jsme pokračovali v předmětu Role designéra v organizaci. Prošli jsme společně canvasem Teorie změny, složili jsme Hippokratovu přísahu a nebo jsme prošli třeba metodu Cover story. Ve všech zmíněných cvičeních jsme hledali odpověď na otázku, čím se budeme na konci semestru chtít zabývat. Já si svou původní výzvu změnila a našla jsem tým spolužáků podobně přemýšlejících. Naše nové téma bylo duševní zdraví dětí a jak jim nejlépe pomoci, mít dospělého, kterému se svěří dřív než bude průser. Po vyzkoušení výše uvedených metod jsme došli k naší společné první designové výzvě: "Jak bychom mohli zlepšit situaci dětí ohrožených pschickými problémy prostřednictvím dospělých." Slovo první zmiňuji záměrně, v průběhu další práce docházíme k její mírné úpravě.

Hippokratova přísaha našeho týmu

Přísaháme, že pomocí odborných znalostí a praktických tipů pomůžeme zlepšovat situaci dětí ohrožených psychickými problémy tím, že posyktneme podporu jejich rodičům tak, aby měli přístup k informacím a metodám, jak se situací vypořádat, aby mohli být svým dětem majákem v bouři a zároveň se postarat sami o sebe.

Část 1: Příprava a plán na 26.1.-27.1.2023

Celý náš studijní program je online a tak ani náš hackaton nebyl vyjímkou. V našem týmu jsem byla tentokrát online jen já. No ono jet tam s 4 měsíčním štěnětem, není úplně žádoucí. Naštěstí tým se o mě celou dobu staral, jako bych tam opravdu byla. Dokonce mě vzal i na focení či mi podrželi vidličku. Věta hodím do toho vidle resp. vidličku, zůstane navždy v našem týmu hluboce zapsána.

Dva dny maximálního soustředění na projekt a snaha o udržení kroku s navrženým programem se zdála jednodušší než jaká byla realita. Nakonec, sice ve smyku, jsme to celé dotáhli do konce.

Plán den 1: Mapování a ideace

• Stanovení cílů a očekávání

• Pochopení problému - úvaha nad naší designovou výzvou, výstupy z našich rozhovorů a výzkumu dat

• Vytváření person a mapování uživatelů

• Generování nápadů - Crazy's 8

• Výběr problému - dote voting

• Prototypování

Plán den 2: Prototypování a Testování

• Dokončení prototypu

• Testování prototypu a zapracování zpětné vazby

• Závěrečná reflexe a představení výsledků lektorům a spolužákům

Část 2: Realizace

První den dopoledne to bylo spíš rozkoukávací. Po seznamování (viděli se tam někteří poprvé) jsme si předávali jsme si hordy informací z výzkumných Expertních rozhovorů, Výzkum od stolu a výstupy z našich dalších úkolů. Tam byla role fasilitátora více než obtížná.

Pak už se mi čas měřil jen velmi obtížně, skrze nadšení a únavu, zpětně nevím co se dělo dopoledne, odpoledne či večer. Tak to shrnu, jak mi to přichází na mysl.

Celé dopoledne jsme tedy probírali data a hledali společné protínání témat. Já měla konkrétně za úkol moderovat a zpracovat 3 rozhovory s odborníky. Vybrala jsem si skautské vedoucí u vedlejších oddílů. Všichni tři měli bohaté zkušenosti ve vedení oddílu, práce s dětmi i budováním důvěry. Každý měl k tomu i svůj úhel pohledu a to bylo velmi obohacující. K rozhovorům nám připravila scénař spolužačka Míša, která má s výzkumem bohaté zkušenosti.

Přes velkou hromadu informací, jsme moc nevěděli, kudy dál. Připravit persony nebo mapovat potřeby? Naštěstí lektoři byli vždy po ruce ke konzultaci, pokec s Romanem nám zas vrátil vítr do plachet.

Den se chýlil k večeru a my neúnavně pracovali dál. Kolem šesté hodiny večerní jsme začali ideační fázi formou Crazy 8's, kde jsme vymýšleli, co bychom mohli udělat. Vzniklo 64 nápadů a z toho vybrat jen jeden bylo nemožné. Únava udělala taky své. Večer jsme se rozcházeli se třemi nápady, že to ráno rozseknem.

Ráno jsme naše 3 nápady rozdělili na dva směry. První se zabýval systémovou změnou ve školství a druhý hledal konkrétní nástroje do kapsy. Hned v 8 ráno jsme se tedy rozběhli každý směrem který mu byl bližší.

Já mám mnohem blíže ke konkrétním řešením a hledání nástrojů. V naší skupince jsme byli 4, s Katkou jsem tvořila klikatelný prototyp. A Petr s Míšou nám vytvořili Lean Canvas a valili nám pak obsah, kterým to máme naplnit. K prototypu jsme nejdříve vytvořili myšlenkovou mapu cesty zákazníka v Miru. A pak jsme vběhli rovnou do Figmy a tam začal koncert. Tahle fáze mě bavila nejvíce. Jako kdybych byla pes uvázaný u boudy a konečně mohla běžet loukou. Katka to měla velmi podobné. Za necelé dvě hodiny jsme měli první klikatelný propototyp a mohli jsme shánět testujícího uživatele.

Ze závěrečného testování vzešlo hodně nových podnětů ke zlepšení.

Co říci závěrem? Nikomu se nechtělo skončit. A tak je pravděpodobné, že o našem Majáku ještě uslyšíte, teda dočtete se.

Za tým jedna Duševní zdraví dětí, Majfi