Univerzitní hybridní hackaton

Celý první semestr nás provázela myšlenka na závěrečný hackathon. Jakou si vybereme designovou výzvu? Co se pokusíme změnit? Jaké designové metody na to použijeme? A dělám na výzvě, která mi dává největší smysl?

První definování výzvy probíhalo v rámci předmětu: Citlivost k důležitým otázkám dneška pod vedením Romana Hřebeckého. Vyzkoušeli jsme si, jak se taková Designová výzva tvoří. Dále jsme pokračovali v předmětu Role designéra v organizaci. Prošli jsme společně canvasem Teorie změny, složili jsme Hippokratovu přísahu a nebo jsme si třeba prošli metodu Cover story. Ve všech zmíněných cvičeních jsme hledali odpověď na otázku, čím se budeme na konci semestru chtít zabývat. Já si svou původní výzvu změnila a našla jsem tým spolužáků podobně přemýšlejících. Naše nové téma bylo duševní zdraví dětí a jak jim nejlépe pomoci, mít dospělého, kterému se svěří dřív než bude průser. Po vyzkoušení výše uvedených metod jsme došli k naší společné první designové výzvě: "Jak bychom mohli zlepšit situaci dětí ohrožených psychickými problémy prostřednictvím dospělých." Slovo první zmiňuji záměrně, v průběhu další práce docházíme k její mírné úpravě.

Hippokratova přísaha našeho týmu

Přísaháme, že pomocí odborných znalostí a praktických tipů pomůžeme zlepšovat situaci dětí ohrožených psychickými problémy tím, že poskytneme podporu jejich rodičům tak, aby měli přístup k informacím a metodám, jak se situací vypořádat, aby mohli být svým dětem majákem v bouři a zároveň se postarat sami o sebe.

Část 1: Příprava a plán na 26. 1.-27. 1. 2023

Celý náš studijní program je online a tak ani náš hackathon nebyl vyjímkou. V našem týmu jsem byla tentokrát online jen já. No ono jet tam s 4 měsíčním štěnětem, není úplně žádoucí. Naštěstí tým se o mě celou dobu staral, jako bych tam opravdu byla. Dokonce mě vzal i na focení či mi podrželi vidličku. Věta hodím do toho vidle resp. vidličku, zůstane navždy v našem týmu hluboce zapsána.

Dva dny maximálního soustředění na projekt a snaha o udržení kroku s navrženým programem se zdála jednodušší než jaká byla realita. Nakonec, sice ve smyku, jsme to celé dotáhli do konce.

Plán den 1: Mapování a ideace

• Stanovení cílů a očekávání

• Pochopení problému - úvaha nad naší designovou výzvou, výstupy z našich rozhovorů a výzkumu dat

• Vytváření person a mapování uživatelů

• Generování nápadů - Crazy's 8

• Výběr problému - dot voting

• Prototypování

Plán den 2: Prototypování a Testování

• Dokončení prototypu

• Testování prototypu a zapracování zpětné vazby

• Závěrečná reflexe a představení výsledků lektorům a spolužákům

Část 2: Realizace

První den dopoledne to bylo spíš rozkoukávací. Po seznamování (viděli se tam někteří poprvé) jsme si předávali jsme si hordy informací z výzkumných Expertních rozhovorů, Výzkum od stolu a výstupy z našich dalších úkolů. Tam byla role facilitátora více než obtížná.

Pak už se mi čas měřil jen velmi obtížně, skrze nadšení a únavu, zpětně nevím, co se dělo dopoledne, odpoledne či večer. Tak to shrnu, jak mi to přichází na mysl.

Celé dopoledne jsme tedy probírali data a hledali společné protínání témat. Já měla konkrétně za úkol moderovat a zpracovat 3 rozhovory s odborníky. Vybrala jsem si skautské vedoucí u vedlejších oddílů. Všichni tři měli bohaté zkušenosti ve vedení oddílu, práce s dětmi i budováním důvěry. Každý měl k tomu i svůj úhel pohledu a to bylo velmi obohacující. K rozhovorům nám připravila scénář spolužačka Míša, která má s výzkumem bohaté zkušenosti.

Přes velkou hromadu informací, jsme moc nevěděli, kudy dál. Připravit persony nebo mapovat potřeby? Naštěstí lektoři byli vždy po ruce ke konzultaci, pokec s Romanem nám zas vrátil vítr do plachet.

Den se chýlil k večeru a my neúnavně pracovali dál. Kolem šesté hodiny večerní jsme začali ideační fázi formou Crazy 8's, kde jsme vymýšleli, co bychom mohli udělat. Vzniklo 64 nápadů a z toho vybrat jen jeden bylo nemožné. Únava udělala taky své. Večer jsme se rozcházeli se třemi nápady, že to ráno rozseknem.

Ráno jsme naše 3 nápady rozdělili na dva směry. První se zabýval systémovou změnou ve školství a druhý hledal konkrétní nástroje do kapsy. Hned v 8 ráno jsme se tedy rozběhli každý směrem který mu byl bližší.

Já mám mnohem blíže ke konkrétním řešením a hledání nástrojů. V naší skupince jsme byli 4, s Katkou jsem tvořila klikatelný prototyp. A Petr s Míšou nám vytvořili Lean Canvas a valili nám pak obsah, kterým to máme naplnit. K prototypu jsme nejdříve vytvořili myšlenkovou mapu cesty zákazníka v Miru. A pak jsme vběhli rovnou do Figmy a tam začal koncert. Tahle fáze mě bavila nejvíce. Jako kdybych byla pes uvázaný u boudy a konečně mohla běžet loukou. Katka to měla velmi podobné. Za necelé dvě hodiny jsme měli první klikatelný propototyp a mohli jsme shánět testujícího uživatele.

Ze závěrečného testování vzešlo hodně nových podnětů ke zlepšení.

Co říci závěrem? Nikomu se nechtělo skončit. A tak je pravděpodobné, že o našem Majáku ještě uslyšíte, teda dočtete se.

Za tým jedna Duševní zdraví dětí, Majfi