Tři roky studia Designu informačních služeb na MUNI, šest semestrů a cesta od prvního hackathonu přes uživatelský výzkum, service design, AI asistenty a facilitaci až k vlastnímu návrhu služby propojující VR, mobilní aplikaci a umělou inteligenci. O tom, co mi studium dalo, co mě potrápilo a jak se během něj změnil můj pohled na design.

V prvním semestru jsem si jako hlavní cíl nastavila hlavně to, že se chci naučit fungovat na vysoké škole. Potřebovala jsem pochopit kreditový systém, zorientovat se v předmětech, v ISu (informačním systému univerzity), hlídat si termíny a zjistit, jak zvládnu školu vedle práce a dalších aktivit. Zároveň pro mě první semestr nebyl jen o tom „projít školou“. Byl pro mě také potvrzením toho, proč jsem si obor Design informačních služeb vlastně vybrala. Už v motivačním dopise js

V rámci Studijního semináře II. jsem se zaměřila na teoretickou přípravu na facilitaci a vedení workshopů. Toto téma pro mě úzce souviselo s mojí rolí Inspirátorky v projektu KAMDU, kde jsem následně získané poznatky využívala v praxi při návrhu a vedení workshopů pro mladé lidi. Rozdíl mezi Studijním seminářem a Praxí vnímám tak, že Studijní seminář je primárně zaměřený na získávání znalostí, zatímco Praxe slouží k rozvoji konkrétních dovedností. V tomto případě tedy Studijn

Celý první semestr nás provázela myšlenka na závěrečný hackathon. Jakou si vybereme designovou výzvu? Co se pokusíme změnit? Jaké designové metody na to použijeme? A dělám na výzvě, která mi dává největší smysl? První definování výzvy probíhalo v rámci předmětu: Citlivost k důležitým otázkám dneška pod vedením Romana Hřebeckého. Vyzkoušeli jsme si, jak se taková Designová výzva tvoří. Dále jsme pokračovali v předmětu Role designéra v organizaci. Prošli jsme společně canvasem