Od VR galerie k návrhu služby pro přípravu fotografických výstav

Zkrácená verze finálního artefaktu

Tento závěrečný projekt vznikl z osobní zkušenosti s přípravou fotografické výstavy a z dlouhodobého zájmu o virtuální realitu, fotografii, service design a AI nástroje. Původní nápad byl poměrně jednoduchý: navrhnout virtuální galerii, ve které by si fotografky a fotografové mohli připravit nebo představit svoji výstavu ještě před její fyzickou realizací aniž by museli prodat ledvinu za tisk kvalitních archivních fotografií.

Během práce se ale ukázalo, že samotná VR galerie nestačí. Příprava výstavy totiž není jen otázkou prostoru. Zahrnuje nahrávání výběru fotografií, dramaturgii, tvorbu popisků, rozhodování o velikosti a pořadí snímků, komunikaci s kurátorem nebo galerií, sdílení návrhu a často také nejistotu, jestli výsledná výstava bude fungovat jako celek.

Postupně se proto projekt proměnil z návrhu jedné aplikace do návrhu komplexní služby, která propojuje tři hlavní části: mobilní aplikaci, VR prostředí a AI asistenta.

Výchozí problém

Při přípravě fotografické výstavy jsem si uvědomila, kolik rozhodnutí musí autor nebo autorka udělat ještě před samotnou instalací. Jaké fotografie vybrat? V jakém pořadí je ukázat? Jak velké je vytisknout? Jak budou působit vedle sebe? Jak napsat popisky? A jak si celou výstavu představit dřív, než vznikne ve fyzickém prostoru?

Pro začínající nebo nezávislé autory může být tento proces náročný nejen technicky, ale i finančně a organizačně. Ne každý má k dispozici kurátorský tým, galerijní produkci nebo možnost opakovaně zkoušet různé varianty instalace přímo v prostoru.

Designová výzva proto zněla:

Jak bych mohla navrhnout službu, která usnadní přípravu fotografické výstavy, edukuje formou Learning by doing a odstraní bariéry spojené s fyzickou realizací výstav?

Jak jsem postupovala

Projekt jsem vedla jako service designový proces. Service design chápu jako přístup, který nenavrhuje pouze jeden produkt nebo obrazovku, ale celou službu: její kroky, kontaktní body, aktéry, uživatelskou zkušenost i zákulisní procesy.

V průběhu projektu jsem kombinovala několik metod:

• vlastní zkušenost s přípravou fotografické výstavy,

• desk research k výstavní praxi, VR a AI nástrojům,

• hloubkové rozhovory s fotografkami,

• storyboard pro ověření scénáře služby,

• benchmark existujících virtuálních galerií a podobných nástrojů,

• prototypování mobilní aplikace ve Figmě,

• návrh VR scénáře ve ShapesXR,

• testování prototypů a tvorbu lo-fi videoprototypu.

  
  

Důležité pro mě bylo neřešit pouze otázku „jak by aplikace mohla vypadat“, ale hlavně „kdy a proč by ji člověk v procesu přípravy výstavy použil“.

Co jsem zjistila

Výzkum a testování ukázaly několik důležitých poznatků.

První zjištění bylo, že VR je pro přípravu výstavy atraktivní, ale není vhodná pro všechny úkoly. Funguje dobře pro vnímání prostoru, měřítka, atmosféry a rytmu průchodu výstavou. Ve VR si člověk dokáže lépe představit, jak budou fotografie působit vedle sebe a jak se bude návštěvník prostorem pohybovat.

Naopak nahrávání fotografií, třídění souborů nebo psaní textů je ve VR nepraktické. Tyto činnosti vyžadují přesnost, pohodlí, klávesnici nebo rychlou práci s obsahem. Proto se ukázalo, že přípravná část služby by měla probíhat spíše v mobilní aplikaci nebo na počítači.

Dalším důležitým poznatkem bylo, že fotografky nepotřebují jen technický nástroj pro vystavení fotografií. Potřebují také průvodce procesem. Výstava má mnoho kroků a rozhodnutí, která na sebe navazují. Proto jsem začala uvažovat o AI asistentovi jako o podpůrné vrstvě, která může pomáhat s orientací, návrhy popisků, checklisty nebo dramaturgickými možnostmi.

Zásadní ale bylo zachovat autorskou kontrolu. AI v tomto návrhu nemá nahrazovat kurátora ani autora. Má nabízet návrhy, varianty a vysvětlení, ale finální rozhodnutí zůstává vždy na člověku.

Návrh služby

Výsledkem projektu je návrh služby pro přípravu fotografických výstav ve virtuální realitě. Služba je rozdělena do několika propojených částí.

Mobilní aplikace slouží jako přípravný prostor. Uživatel nebo uživatelka v ní založí výstavní projekt, nahraje fotografie, vytvoří pracovní kolekci, připraví popisky a může využít AI asistenta pro návrh textů nebo tematických skupin.

AI asistent funguje jako průvodce. Pomáhá s popisky, připomíná další kroky, nabízí varianty dramaturgie nebo vysvětluje, proč by určité fotografie mohly fungovat vedle sebe. Jeho role je podpůrná, ne rozhodovací.

VR galerie slouží k prostorové simulaci. V ní si autor může projít navrženou výstavu, vnímat měřítko fotografií, jejich rozmístění, atmosféru prostoru a návštěvnický průchod. VR tedy není místem, kde se řeší úplně všechno, ale prostředím pro ověření prostorového a zážitkového rozměru výstavy.

Do budoucna může služba zahrnovat také kurátorský nebo galerijní modul. Ten by umožnil sdílet návrh s kurátorem, školou, galerií nebo dalšími spolupracovníky a získat zpětnou vazbu ještě před fyzickou realizací výstavy.

Co vzniklo

V rámci projektu vznikla sada návrhových artefaktů, které dohromady ukazují, jak by služba mohla fungovat:

• koncept mobilní aplikace,

• návrh VR scénáře,

• storyboard průchodu službou,

• lo-fi videoprototyp,

• návrh servisní cesty,

• základní validační rámec pro další testování.

• 

Projekt zatím není hotový produkt. Je to Proof of Concept, tedy ověření základní myšlenky a hodnoty služby. Cílem nebylo vytvořit plně funkční aplikaci, ale ukázat, jak by propojení mobilní aplikace, VR a AI asistenta mohlo pomoci při přípravě fotografické výstavy.

Co bych testovala dál

Další krok by měl být co nejmenší a konkrétní. Místo vývoje celé služby najednou bych se zaměřila na jeden minimální scénář:

1. nahrání menšího souboru fotografií,

2. vytvoření pracovních popisků s podporou AI,

3. základní návrh dramaturgie,

4. přenos do VR prostředí,

5. prostorové rozmístění výstavy,

6. sdílení návrhu s kurátorem nebo testovacím návštěvníkem.

U tohoto scénáře by bylo možné sledovat například to, jestli uživatelé projdou celým procesem, kde váhají, jak dlouho jim příprava trvá, zda AI návrhy upravují a jestli jim služba skutečně pomáhá cítit se při přípravě výstavy jistěji.

Do další fáze by bylo důležité zapojit nejen fotografky a fotografy, ale také kurátory, menší galerie, školy nebo návštěvníky. Právě tito aktéři mohou ukázat, jestli služba dává smysl i mimo individuální autorskou perspektivu.

Co jsem se naučila

Nejdůležitější pro mě bylo zjištění, že dobrý návrh často nevzniká tím, že se původní nápad pouze vylepšuje, ale tím, že se promění samotné chápání problému.

Na začátku jsem uvažovala hlavně o VR galerii. Postupně jsem ale pochopila, že skutečná hodnota není pouze ve virtuálním prostoru, ale v celé službě kolem něj. VR je silná tam, kde pomáhá vnímat prostor, atmosféru a vztahy mezi fotografiemi. Mobilní aplikace je vhodnější pro organizaci obsahu. AI asistent může podpořit nejisté nebo časově náročné části procesu, pokud zůstane transparentní a ponechá autorovi kontrolu.

Projekt mi pomohl propojit fotografickou praxi, service design, interakční design, virtuální realitu a AI do jednoho návrhového rámce. Zároveň mi ukázal, že technologie sama o sobě není řešením. Smysl má až ve chvíli, kdy odpovídá na konkrétní potřebu člověka a zapadá do širšího kontextu služby.